Další metody práce s cizinci – terénní práce, interkulturní asistence a komunitní/sociální tlumočení

Cizinec přicházející do České republiky je často odkázán sám na sebe, případně na pomoc známých a příbuzných.

Cizinec přicházející do České republiky je často odkázán sám na sebe, případně na pomoc známých a příbuzných. Streetwork (práce s migranty v terénu), interkulturní asistence a tlumočnické služby (komunitní/sociální tlumočení) mohou být pro počáteční orientaci v cizí zemi velmi užitečné. Potřeba využít těchto služeb však může nastat například i při hledání vhodného zaměstnání, a to i tehdy pokud cizinec v zemi, do které migroval, pobývá již delší dobu a místní jazyk ovládá na komunikační úrovni. Více se dozvíte v následující kapitole.

Case study

Paní Z. žije v České republice již od roku 2005 a má zde trvalý pobyt (většinu formalit spojených s prací a pobytem má vyřízené skrze prostředníky, za tyto služby samozřejmě platila poměrně vysoké částky). Žije na ubytovně a pracuje v továrně jako šička. Svou první práci v Česku získala díky kontaktům se známými, kteří v ČR již pracovali. V Mongolsku již měla nějaké dluhy, které chtěla splatit. Proto jí ze začátku z platu zbývalo velmi málo peněz – velkou část výdělku posílala do Mongolska. Ve své první práci v ČR dostávala 5000 Kč, tedy méně peněz, než je minimální mzda, přitom pracovala 8 hodin denně, pět dnů v týdnu. Z této částky jí byla rovnou část peněz strhávána na ubytování. V roce 2008 do ČR přišel i její manžel, v roce 2009 se jim narodilo první dítě. V tomto roce si oba našli svou nynější práci. Část peněz stále posílají do Mongolska svým rodičům, kteří jsou již v důchodu. Paní Z. nevydělává měsíčně pevnou částku, její výše se odvíjí od toho, kolik práce „odvede“. Její plat však nestačí na pokrytí nájmu na ubytovně (jedná se o dva pokoje), stále se tak propadá do dluhu (nájem na ubytovnu je jí rovnou strháván z platu). Navíc její pracovní smlouva je jen na šest měsíců s tím, že pokud je práce, automaticky se prodlouží. Její manžel pracuje ve stejné firmě jako ona. Jelikož byl na rodičovské dovolené, musí znovu platit „školení“, a tak dostává jen 50 Kč na hodinu.

Paní Z. mluví velmi špatně česky, v české legislativě se nevyzná, navíc se stále pohybuje v komunitě dalších lidí z Mongolska, jejichž pracovní a bytové podmínky jsou obdobné jako její. Sice si myslí, že bere poměrně málo peněz, ale situaci bere jako normu, neuvědomuje si, že se zaměstnavatel dopouští v podstatě trestného činu – platí mzdu pod úrovní mzdy minimální, pracovní smlouvě chybí řada zákonem daných náležitostí apod. Navíc se nachází v obtížné situaci – ubytování, které jí zprostředkovává zaměstnavatel, je dražší než mzda, kterou dostává. Ke svému zaměstnavateli je tak vázána stále rostoucím dluhem.

a) Streetwork (terénní práce)

Terénní (sociální) práce či streetwork znamená přímou práci s klientem v jeho přirozeném prostředí, tedy v prostředí, ve kterém se klient běžně pohybuje. Terénní pracovník (streetworker) klienty sám aktivně vyhledává (později je jimi i sám kontaktován) a pravidelně za nimi dochází. Do doby, než se pro potenciální klienty stane služba natolik známou a důvěryhodnou, že ji sami začnou vyhledávat, je aktivita čistě na straně terénního pracovníka.

Terénní sociální práce vychází z předpokladu, že ne všichni jedinci z cílové skupiny služby, kteří nevyhledají ambulantní formu podpory a pomoci, ji nepotřebují a že zde existují určité vnější i vnitřní bariéry, které potenciálním klientům brání ve vyhledání ambulantní formy podpory a pomoci, anebo o této službě vůbec nevědí.

Terénní sociální práce může být registrovanou sociální službou, v tom případě ji mohou vykonávat jen odborníci pracovníci (dle zákona č. 108/2006 Sb.) a vztahují se na ni standardy sociálních služeb.

Pokud terénní práce není registrována, může jí vykonávat v podstatě kdokoliv, kdo odpovídá požadavkům organizace a cílové skupiny, a organizace tedy nemusí mít vytvořeny standardy poskytování sociálních služeb. I přesto je však vhodné, aby si je organizace vytvořila, minimálně coby metodiku poskytování služeb. V metodice by mělo být jasně zpracováno, jaké jsou kompetence pracovníků, navíc se v ní dají rozepsat i některé aspekty spojené s prací s cizinci v terénu a postupy, jak se v těchto situacích zachovat, aby nedocházelo k ohrožení pracovníka ani klienta (například závislost na službě, agrese ze strany klienta apod.).

Základními úkoly terénních pracovníků je:

1. Zmapování terénu a zjištění pohybu a výskytu cílové skupiny.

2. Předání informací o existenci služby (ať už ambulantní, či terénní, popřípadě pobytové) potenciálním klientům a zvyšování informovanosti cílové skupiny o neziskovém sektoru apod., což vede k eliminaci využívání zprostředkovatelských služeb.

3. Rozdávání letáků a jiných relevantních materiálů vztahujících se k základní problematice, se kterou se cílová skupina potýká – v případě terénní práce s cizinci se jedná o informace např. o pobytu, pracovním trhu, zdravotním pojištění, nabídka relevantních kurzů apod.

Nejzákladnějším úkolem je zmapování terénu – kde, kdy a jací cizinci se vyskytují v rámci vytyčeného terénu. V tomto případě se může jednat o městské části, ubytovny, podniky apod. Letáky se základními informacemi je možné rozdávat rovněž v provozovnách, které cizinci vlastní nebo ve kterých pracují.

Důležité je, aby se pracovník pohyboval v terénu pravidelně a dlouhodobě. U terénní práce, především pokud se nejedná o zaběhnutou službu, je přílišná fluktuace zaměstnanců velmi nevhodná a může se stát zásadní překážkou pro vytvoření důvěry mezi potenciálními klienty/komunitou a pracovníkem/pracovníky – a bez ní nemůže být terénní práce kvalitní ani úspěšná. Dlouhodobým „působením“ se pro potenciální klienty stává služba a její pracovníci jakousi „přirozenou“ součástí jejich prostředí, postupně dochází k vzájemnému sbližování a na straně cizinců k prohlubování důvěry, a tudíž i „ochoty“ řešit s pracovníky své problémy, radit se s nimi.

Konkrétní cíle zakázky si určuje klient společně s pracovníkem. I zde, stejně jako v případě ambulantní práce s klienty, se nejčastěji jedná o základní (sociální) poradenství – cizincům jsou poskytovány základní informace o nejrůznějších aspektech života v ČR.

V rámci terénní práce však vzniká i prostor pro intenzivnější spolupráci s klientem na jeho konkrétní zakázce. V tomto případě je vhodné (stejně jako u ambulantní služby) vytvořit si s klientem individuální plán (IP), v rámci kterého je stanoveno, jaká je zakázka klienta (cíl spolupráce) a jaké kroky povedou k jejímu naplnění. Individuální plán je vyhotoven vždy ve dvojím provedení – jeden zůstává klientovi, druhý pracovníkovi. Oba tak vědí, co se od nich očekává. Individuální plán je potřeba pravidelně aktualizovat (většinou dochází k revizi každé dva měsíce, popřípadě dle aktuálních potřeb klienta dojde k doplnění či pozměnění IP).

Terénní pracovník může klientovi rovněž nabídnout doprovod do různých institucí – zde může sloužit jako podpora či tlumočník.

I u terénní práce platí, že by mělo docházet k postupné aktivizaci, motivaci a navyšování schopností a dovedností klienta k samostatnému řešení své situace.

Specifika terénní práce s cizinci [14]

U terénní sociální práce s cizinci je specifické již vyhledávání a oslovení cílové skupiny. Je nezbytné, aby terénní pracovník ovládal jazyk/jazyky skupin/komunit cizinců, které se v daném terénu vyskytují. Kromě toho je potřeba, aby pracovníci disponovali znalostmi o reáliích, zvycích apod. země, z níž cizinci pocházejí. Znalost jazyka je zcela nezbytná pro možnost navázání kontaktu, oslovení a získání si důvěry klienta, znalost reálií a aktuálního dění v dané zemi je pak nezbytné pro porozumění kontextu situace, ve které se cizinec nachází. Rovněž je vhodné, aby terénní pracovníci chodili ve dvojicích, především z důvodu bezpečnosti.

Vzhledem k výše zmíněnému je pozitivem pro službu, pokud je alespoň jeden z pracovníků sám cizincem (či osobou s migrantským backgroundem), který v ČR již delší dobu žije – zná tak sociální aspekty spojené jak s jeho zemí původu, tak s ČR. I pro samotné cizince může být jednodušší navázat s tímto pracovníkem kontakt, mít k němu důvěru.

Terénní pracovník se může setkat s řadou etických dilemat, které bude muset následně řešit – ty by měly být popsány a zpracovány v již zmíněné metodice jednotlivých poskytovatelů služby. Je zároveň potřeba, aby pracovníci přesně věděli, v jakých případech mají ohlašovací povinnost, a je proto potřeba prolomit mlčenlivost, a kdy naopak ohlašovací povinnost není a není tak možné mlčenlivost prolomit, ačkoliv se může jednat o situaci, která se z etického hlediska pracovníkovi protiví. Takovýmto rozporem může být například situace, kdy pracovník ví, že cizinec pracuje tzv. „načerno“ – zde v žádném případě ohlašovací povinnost není. Je tedy potřeba upozornit cizince/klienta na možné důsledky jeho jednání a popřípadě mu nabídnout cestu, jak získat legální zaměstnání, není však možné ho nahlásit např. policii.

Především u doprovodu, a tudíž kontaktu s majoritní společností, musí mít pracovník na mysli, že cizinec není nesvéprávným dítětem, a proto by k němu pracovník měl skutečně přistupovat jako partner a/nebo tlumočník. Je potřeba pečlivě promyslet, kdy a v jakých situacích za cizince mluvit či jednat – vždy se tak musí dít jen v ojedinělých případech, kdy z důvodu vnějších či vnitřních bariér není cizinec s to jednat sám za sebe (například jazyková bariéra).

U pracovníků s cizinci je rovněž nezbytná mimořádná schopnost empatie a náhledu na situaci „očima cizince“, zároveň si však pracovník musí umět zachovat svou pozici – měl by fungovat jako mediátor mezi majoritou a minoritou. Co se pracovního poradenství týče, měl by se velmi dobře orientovat v oblasti českého pracovního trhu, zjišťovat si stále aktuální informace, které se týkají zaměstnávání cizinců. Zároveň musí umět cizincům trpělivě naslouchat – cizinci nejsou vždy schopni přesně popsat, v jaké situaci se ocitli, co se stalo.

Je potřeba rovněž počítat s tím, že cizinci mohou i situaci, ve které zcela očividně dochází k diskriminaci či k porušování pracovního práva, interpretovat jako nezbytnou či normální – především pokud se pohybují převážně v rámci komunity dalších cizinců, kteří jsou na tom podobně. Je proto nezbytné předávat průběžně faktické informace týkající se života v ČR a legislativy a neustále klienty/cizince informovat o tom, že pokud mají pocit, že jsou jejich práva jakýmkoliv způsobem porušována, můžou se na vás obrátit o radu. Pracovník se musí vyznat i ve všech možných dostupných návazných službách, kde mohou cizincům pomoci s již konkrétními problémy a záležitostmi, jež pracovník v rámci své pozice a kompetencí není s to řešit.

Vybrané projekty

Terénní práce s migranty žijícími na území hl. m. Prahy

Realizátor: Integrační centrum Praha, o. p. s. (ICP)

Období: od roku 2012

Základní informace:

ICP se terénní práci s migranty věnuje již od samého počátku, tedy od roku 2012. Jde o aktivní vyhledávání migrantů v místech, kde lze jejich pohyb předpokládat. Především se jedná o následující lokality: tržnice, ubytovny, restaurace, prodejny, náboženské instituce, známá místa setkávání migrantů apod. Terénní práci vykonávají pracovníci ICP, kteří mají jazykovou vybavenost – nejčastěji se jedná o samotné cizince nebo osoby s migrantským backgroundem. Pracovníci ICP aktivně oslovují migranty s nabídkou zapojení se do projektu. Tento kontakt je však nutno i dále rozvíjet, aby docházelo k získávání důvěry mezi oběma stranami. Proto se pracovníci ICP do navštěvovaných lokalit vracejí.

Cílem je:

• informování migrantů o službách ICP,
• zvyšování informovanosti migrantů o existenci neziskového sektoru a dalších služeb, které eliminují jejich znevýhodněné postavení ve společnosti a nabízejí pomoc při jejich integraci,
• eliminace využívaní zprostředkovatelských služeb,
• mapování území hl. m. Prahy.

Důležitým aspektem terénní práce je přímý kontakt s komunitami v jejich přirozeném prostředí. To umožňuje získávání a shromažďování mnoha rozličných informací o situaci cizinců, vztazích s majoritní společností apod. Takto shromážděné informace jsou klíčové pro další kontakt s těmito komunitami a pomáhají pochopit důvody často nezáviděníhodných životních situací migrantů. Kromě jiného je tedy cílem prohlubování znalosti komunit migrantů v Praze a rozpoznávání negativních jevů, jako je například zneužívání zaměstnanců z řad migrantů apod. Při identifikování negativních jevů ICP reaguje nabídkou svých dalších aktivit, zejména poradenství (ambulantní i v terénu) a šíření informací o navazujících službách, poskytovaných specializovanými organizacemi a institucemi. Zároveň se pracovníci ICP soustředí na oslovení zranitelných skupin, především seniorů a matek, kteří jsou výrazně ohroženi sociální exkluzí a izolací.

V rámci terénní práce je poskytováno bezplatné základní poradenství, na které často navazuje odborné poradenství – buď ambulantní (klient navštíví pobočku ICP), nebo terénní (odborný pracovník navštíví klienta v místě bydliště, práce apod.) formou. Terénní práce je využívána pro kontakt s migranty, kteří jsou časově zaneprázdněni a nemohou využívat ambulantní služby ICP.

Při realizaci terénní práce jsou zaznamenávány veškeré informace o průběhu a výsledcích terénní práce do geosoftwaru, který je ojedinělým systémem v ČR. Tyto informace se týkají zejména místa oslovení migrantů a způsobu jejich oslovení (všechny informace jsou anonymizované). Rámcově jsou zaznamenávány průběhy rozhovorů s migranty a případně informace o domluvených schůzkách či jejich zapojení do projektu. ICP má tedy přehled o tom, jaké části Prahy jsou terénní prací pokryty a jak intenzivní a častý byl přímý kontakt s migranty v té které lokalitě. Speciální geosoftware se svými funkcemi v podstatě připomíná CRM databázi s možností vizuálního zadávání přímo na mapě Prahy:

• zadávání generických dat (místo, datum, čas),
• zadávání komentářů a položkování základních činností (předání letáku, domluvena schůzka, domluveno zapojení do projektu apod.),
• údaje o průběhu setkání, možnost měnit komentáře po druhém setkání apod.,
• možnost systémového propojování s účelem porovnávání a řazení dle zadaných parametrů.

Tento nástroj je široce využitelný pro všechny účastníky integrace migrantů v Praze. Dává jedinečnou možnost systémového uchopení a následné práce s informacemi o cílové skupině. Terénní pracovníci mají k dispozici i tablety s připojením na internet – tyto nástroje jim pomáhají ihned registrovat potenciální klienty na poradenství, vyhledávat kontakty na další organizace, zadávat a vyhledávat data v geosoftwaru apod.

Cílová skupina:

Cizinecké komunity a cizinci na území hl. m. Prahy.

Doporučení a možná úskalí při realizaci projektu:

Terénní práce svou komplexností výrazně přispívá k realizaci dalších klíčových aktivit ICP. Přímý kontakt s komunitou v jejich prostředí je dle zkušeností pracovníků ICP jedním ze základních předpokladů k úspěšné práci s migranty. Využívání geosoftwaru dovoluje systémově a průběžně vyhodnocovat data a informace, které jsou pro přímou práci s cizinci naprosto nezbytné. Počet osob, jež se tímto způsobem osloví, dalece přesahuje možnosti běžných doposud používaných metod, při nichž organizace „čekaly“, až za nimi migranti přijdou sami.

Výstupy:

V rámci služby byla vytvořena metodika terénní práce, která shrnuje zkušenosti a dovednosti, jež pracovníci za dobu realizace terénní práce získali.

Další užitečné odkazy ČR

Terénní poradenství

• Realizátor: Most pro
• Terénní poradenství poskytuje sociální pracovník ve spolupráci s tlumočníkem mimo pobočky organizace a další kontaktní místa. Služba je poskytována na území Pardubic, okolních obcí a po předchozí domluvě také na jiných místech Pardubického kraje.
• Info: http://www.mostlp.eu/poradna-pro-cizince/teren/

Další projekty ČR

Pomocná ruka 5

• Realizátor: Sdružení pro integraci a migraci
• V rámci projektu kromě jiných aktivit probíhá rovněž práce s cizinci přímo v terénu.
• Info: http://www.migrace.com/cs/delame/projekty

Další materiály

Integrace v kulturně pestré skupině TADY A TEĎ!

• Metodika pro skupinovou práci s migrantkami – srovnání způsobů práce s různými cílovými skupinami (s ohledem na odlišné fáze integrace a zemi původu) s důrazem na genderově a kulturně senzitivní přístup.
• http://www.ekscr.cz/cs/publikace

b) Komunitní tlumočníci a interkulturní asistenti

Potřeba orientace v novém prostředí společně s potřebou využití tlumočnických služeb vyvstává pro cizince zejména v počátečních fázích jejich pobytu v nové zemi, kdy ještě neovládají český jazyk a nevědí, na koho a s jakým problémem se můžou obrátit. Potřeba využít služeb tlumočníka však může nastat například i při hledání vhodného zaměstnání, a to i tehdy, pokud cizinec v zemi, do které migroval, pobývá již delší dobu a místní jazyk ovládá na komunikační úrovni. Pracovních pozic, kde výborná znalost českého jazyka není nutností, nebo se dokonce vůbec nevyžaduje, je relativně dost. Také v oblasti podnikání se dá obstát i přes nedostatečnou jazykovou vybavenost. Ve chvíli, kdy se cizinec neovládající perfektně český jazyk rozhodne, že by rád změnil povolání nebo začal podnikat, se může dostat do situace, kdy bude potřebovat pomoct s překladem nebo tlumočením. V takovéto situaci je možné využít služeb tzv. komunitních/sociálních tlumočníků nebo interkulturních asistentů. Tyto profese, jež se v mnohém překrývají, byly formovány s cílem usnadnit komunikaci s migranty, kteří často pocházejí z odlišného sociokulturního prostředí, a přispět tak k tomu, aby tito lidé měli možnost stát se plnoprávnými občany ve svém novém domově.

Sociální/komunitní tlumočení je tlumočení v institucionálním prostředí. K tomuto druhu tlumočení dochází například při jednání se sociálními pracovníky, ve školství, při návštěvě úřadu práce, zdravotnického zařízení apod. Na rozdíl od například konferenčního nebo soudního tlumočníka, který pouze překládá hotová sdělení jednotlivých účastníků komunikace, aniž by je jakkoli ovlivňoval, komunitní tlumočník musí počítat s tím, že tlumočí v nevyvážené situaci, kdy mezi účastníky komunikace mohou existovat kulturní a sociální rozdíly. Ačkoliv se nepředpokládá, že je tento tlumočník zároveň expertem na danou kulturu, očekává se, že bude schopen předcházet nedorozuměním týkajícím se kulturně vázaných fenoménů. Stejně tak je žádoucí, aby dokázal cizinci vysvětlit a mnohdy i zjednodušit složitý úřední jazyk instituce (Holkupová 2013) [15]. Je však třeba zdůraznit, že se jedná o úpravu formy, nikoli obsahu sdělení – do toho tlumočník zasahovat nesmí.

Představa o tom, do jaké míry má tlumočník zaujímat aktivní roli a v zájmu porozumění mezi stranami vysvětlovat, přeformulovávat a upozorňovat na nepochopení kulturních odlišností, se pak liší podle toho, o jakou instituci se jedná. (Holkupová 2013) V českém prostředí se častěji setkáváme s užitím termínu komunitní tlumočení. Pojem komunitní tlumočení evokuje obraz tlumočníka jakožto člena dané komunity, pro kterou tlumočení probíhá. V některých zemích (Belgie, Nizozemí) se stále častěji používá pojem sociální tlumočník. Je to z toho důvodu, aby se poukázalo na skutečnost, že není nutné, aby dotyčný pocházel z některé z konkrétních komunit. Komunitní tlumočníci se při výkonu své profese řídí určitými profesními a etickými zásadami. V ČR například existuje etický kodex pro tlumočníky, vypracovaný občanským sdružením META pro tlumočníky, které zaměstnává. Obdobné zásady pak obsahují i etické kodexy zahraničních organizací sdružujících komunitní tlumočníky. Kurzy sociálního/komunitního tlumočení v Česku realizoval Ústav translatologie a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR ve spolupráci s neziskovými organizacemi Meta a Old School.

Interkulturní asistence pomáhá, jak již vyplývá z názvu, při styku dvou subjektů různých kultur a zahrnuje na rozdíl od sociálního/komunitního tlumočení širší spektrum činností. Kromě tlumočení sem patří například poradenství, sociální asistence nebo emoční podpora při konfliktních situacích. S tímto typem tlumočení a asistence se nejčastěji setkáváme v prostředí zdravotnických zařízení. V českém kontextu je interkulturní asistence chápána v daleko užším slova smyslu a více se tak blíží sociálnímu/komunitnímu tlumočení, od kterého ji není vždy snadné odlišit. Obecně se dá říci, že zatímco v profesi komunitního/sociálního tlumočníka je kladen větší důraz na tlumočnické (technické) kompetence, v případě interkulturního asistenta je větší důraz kladen na porozumění kulturnímu kontextu. Interkulturní asistent také často pracuje pod vedením jiného odborníka či v rámci organizace, která ho proškolí ve svém specifickém oboru – například v oblasti cizineckého práva nebo zdravotnictví. Interkulturní asistenci v ČR rozvíjí zejména Klub Hanoi, který se specializuje na vietnamskou menšinu.

Vybrané projekty

Sociální tlumočení ve styku s cizinci

Realizátor: Projekt byl realizován v rámci veřejné zakázky Ministerstva práce a sociálních věcí ČR neziskovou organizací Meta, o. p. s. – Sdružení pro příležitosti mladých migrantů a jazykovou školou OLD SCHOOL, s. r. o.

Odkaz: www.cizinci.cz/index.php/projekty/archiv-projekty/77-projekt-mpsv-soc-tlumoceni

Období a místo realizace: Projekt byl realizován ve dvou fázích v roce 2011 a v roce 2012.

Základní informace o projektu:

Cílem projektu bylo vytvoření vzdělávacího modulu pro potenciální sociální tlumočníky z vietnamské, mongolské, ruské, bulharské a rumunské komunity, jejich proškolení a následné zabezpečení odborné stáže.

Inspirace:

Projekt byl inspirován projektem sociálního tlumočení fungujícím již řadu let ve Vlámsku a rekvalifikačním kurzem komunitního tlumočení realizovaným Ústavem translatologie Univerzity Karlovy v Praze.

Cílová skupina:

Kurz byl určen talentovaným a jazykově zdatným jednotlivcům se zájmem o oblast sociálního tlumočení pro cizince, kteří prošli pre-selektivním testem. Další podmínkou bylo, aby uchazeč byl držitelem dlouhodobého nebo trvalého pobytu.

Projektové aktivity:

1. Informační kampaň o školení;

2. nábor účastníků kurzu;

3. obecný školicí modul zahrnující kulturní aspekty tlumočení, roli tlumočníka a etické požadavky na vykonávání této profese apod.;

4. specifický školicí modul zaměřený na zvládnutí odborné terminologie v konkrétním jazyce; probírána byla například témata každodenního života, školství, zdravotnictví, pobytové záležitosti apod.;

5. závěrečné testování;

6. informační kampaň o možnosti využití tlumočnických služeb;

7. stáže/tlumočnická praxe na úřadech, ve školách a u neziskových organizací.

Partneři a míra jejich zapojení:

Projekt byl realizován v rámci dvou veřejných zakázek Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. V rámci první veřejné zakázky byla realizátorem projektu Meta, o. p. s. – Sdružení pro příležitosti mladých migrantů, v rámci druhé veřejné zakázky jazyková škola OLD SCHOOL, s. r. o.

Počet oslovených klientů:

V rámci obou kurzů sociálního tlumočení bylo celkem vyškoleno 27 sociálních tlumočníků, kteří absolvovali placenou stáž na různých místech. Tlumočili ve školách, neziskových organizacích, ale také na krajské pobočce úřadu práce, ve zdravotnických zařízeních či na finančním úřadě.

Finanční náklady projektu:

Finanční náklady na realizaci projektu v roce 2011 činily 397 706 Kč, v roce 2012 to bylo 369 054 Kč.

Hodnocení projektu:

Na základě hodnocení zaslaného absolventům kurzu je možné konstatovat, že kurz byl pro ně přínosný a že ocenili možnost rozšířit si svou kvalifikaci. Projekt také vedl k širší diskuzi o potřebnosti profese sociálního tlumočníka v ČR.

Doporučení a možná úskalí při realizaci projektu:

Rozdělení kurzu na část teoretickou a praktičtěji zaměřenou se velmi osvědčilo, stejně jako zaměření na témata obecnějšího charakteru, týkající se etiky tlumočení a tlumočnických technik, a na témata každodenního života, školství, zdravotnictví, pobytových záležitostí apod.

Bohaté zkušenosti lektorů, jejich profesní zázemí, profesionální přístup ke studentům a zodpovědná příprava na výuku studentům poskytly výborný model profesionála ve svém oboru. Osvědčila se i skutečnost, že vybraní lektoři měli zkušenost s cizineckou problematikou.

Velká péče, která byla věnována náboru účastníků, se osvědčila. Většina účastníků tak dokončila kurz a zvládla i závěrečný test.

I přes snahu informovat potenciální zájemce o využití tlumočnických služeb, například v rámci informační kampaně, nebyly všechny vouchery, které jednotliví tlumočníci měli k dispozici, vyčerpány. Svou roli zde jistě sehrála doba realizace projektu, jež byla poměrně krátká na to, aby se projekt a jeho služby dostaly do širšího povědomí veřejnosti. Dalším důvodem je také skutečnost, že mnozí pracovníci úřadů nejsou zvyklí využívat tlumočnických služeb, a to i v případě, že se jim její využití nabízí zdarma. Doporučujeme v rámci dalších projektů klást důraz na informování o povolání sociálního tlumočníka i o výhodách plynoucích z využití jeho služeb.

Ačkoliv se jednalo o kvalitní školení, realizované odborníky a zaštítěné Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, nejednalo se o kurz akreditovaný. Možnost využít zdarma tlumočnických služeb byla omezena na dobu realizace projektu.

Výstupy:

• Výstupem projektu byla „Metodika sociálního tlumočení ve styku s cizinci“. Součástí metodiky je také mongolsko-rusko-vietnamský slovníček. Uvedeny jsou zde také kontakty na vyškolené tlumočníky. Ke stažení na adrese: http://www.cizinci.cz/images/pdfka/Metodika_MPSV_META.pdf
• Česko-rumunsko-bulharský slovníček nejběžnějších výrazů z daných 10 tematických okruhů specifického modulu, který by měl sociálním tlumočníkům, ale nejen jim, usnadnit orientaci v základních termínech. Slovník obsahuje cca 900 hesel. Ke stažení na adrese: http://www.cizinci.cz/images/pdfka/projekt-tlumoceni/slovnicek_CJ_RJ_BJ.pdf

Další projekty ČR

Komunitní tlumočníci ve víru integrace

• Jedná se o projekt organizace META, o. p. s, který byl spolufinancován z prostředků EIF a MV ČR a byl realizován v roce 2014. Projekt byl zaměřen na zvýšení informovanosti odborné a laické veřejnosti o komunitních tlumočnících. V rámci projektu vznikla publikace „Komunitní tlumočníci ve víru integrace“.
• http://meta–os.cz/UserFiles/file/komunitni_tlumoceni_nahled_dvoustrany_01.pdf

Cizinci jako komunitní tlumočníci

• Projekt organizace META, o. p. s, který proběhl v letech 2012–2013 a byl financován z prostředků ESF. Projekt byl zaměřen na podporu pracovního uplatnění cizinců ze třetích zemí (tzn. mimo EU) s trvalým pobytem z Prahy, Karlovarského a Královéhradeckého kraje. Projekt nabídl rekvalifikační kurz Komunitního tlumočení ve styku s cizinci a menšinami pro 30 osob. Více o projektu je napsáno v závěrečné tiskové zprávě z projektu: Cizinci jako komunitní tlumočníci.
• http://www.esfcr.cz/projekty/cizinci-jako-komunitni-tlumocnici